Často opomíjené povinnosti plynoucí z AML regulace

AML („anti-money laundering“) regulace představuje soubor opatření proti praní špinavých peněz, konkrétně k zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tato oblast je upravena zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou České národní banky č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.

Obsahem výše uvedených opatření je stanovení práv a povinností tzv. povinných osob. Povinnými osobami nejsou jen velké úvěrové a finanční instituce (banky, družstevní záložny, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry), ale také investiční zprostředkovatelé a ve vztahu k nimž plní tyto povinnosti často jejich vázaní zástupci.

Mezi povinnosti těchto osob patří zejména povinnosti identifikovat klienta a zkontrolovat původ prostředků. Tyto povinnosti jsou v praxi plněny nejčastěji vyplněním tzv. AML dotazníku. Z AML regulace však plynou i další povinnosti, které často zůstávají opomíjeny, čímž se povinné osoby vystavují regulatornímu riziku. Jednou z nich je kontrola klientů proti mezinárodním sankčním listům.

V rámci identifikace klienta musí povinná osoba mimo jiné zjistit a zaznamenat, zda klient není osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce. V případě opakujícího se smluvního vztahu musí povinná osoba ověřovat, zda nedošlo ke změně okolností, tzn. zda se klient nestal osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce.

V případě, že klient je osobou, vůči níž jsou mezinárodní sankce uplatňovány, musí povinná osoba takový obchod oznámit na Finanční analytický úřad jako podezřelý. Neoznámení podezřelého obchodu je přestupkem, za nějž může být uložena pokuta až do výše 5 000 000 Kč. Nenahlášení podezřelého obchodu, v jehož důsledku došlo k praní špinavých peněz, pak může mít trestněprávní důsledky (trestný čin porušení mezinárodních sankcí s trestem odnětí svobody s horní hranicí 8 let).

Předmětné mezinárodní seznamy jsou veřejně dostupné. Vyhledávání na nich je však poměrně komplikované a nepraktické, neboť jsou tvořeny rezolucemi, rozhodnutími a nařízeními přijímanými příslušnými orgány Rady bezpečnosti OSN, Rady EU či Evropskou komisí.

Pro Českou republiku, jakožto členský stát obou jmenovaných společenství, jsou mezinárodní sankční seznamy právně závazné a vynutitelné. Vedle výše uvedených mezinárodních sankčních seznamů existuje také vnitrostátní úprava, v České republice aktuálně stanovená zákonem č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, která obsahuje další sankcionované osoby.

Povinná osoba tak má zkontrolovat klienta jednak proti mezinárodním sankčním seznamům a jednak proti výše uvedenému zákonu. Je třeba klást důraz na ověřování aktuálnosti, neboť sankční seznamy se průběžně mění (i několikrát do měsíce).

O provedené kontrole musí povinná osoba pořídit záznam, bez kterého nelze kontrolu prokázat a v případě dohledu ze strany Finančně analytického úřadu nebo České národní banky se na danou situaci bude hledět, jako by kontrola nebyla provedena.

S ohledem na nepraktičnost vyhledávání a průběžné změny seznamů může být pro realizaci uvedených kontrol proti sankčním seznamům vhodné využít specializovaných služeb (např. www.eAML.cz). Vhodný nástroj by měl:

• provést kontrolu na jednom místě proti všem závazným sankčním seznamům;
• mít možnost stáhnout protokol o provedené kontrole, který obsahuje všechny nezbytné náležitosti osvědčující provedení kontroly proti sankčním listům včetně odkazů na příslušnou legislativu;
• nabídnout možnost dávkově ověřovat aktuální seznam klientů prostřednictvím nahrání jejich seznamu.